Twinky vypráví 09 ...

vendulka9

POSLEDNÍ VZPOMÍNKA NA VENDULKU

Už několik týdnů sedím nad prázdným listem papíru a nevím, jak vám to říct. Jak vám říct, že moje holčička, jediná, která se mi v posledním vrhu narodila, nás navždycky opustila. Srdce nás všech jsou teď stejně prázdná jako ten papír, který už je skoro rozmáčený od mých slz. Zůstala v nich velká mezera. Mezera po naší milované krásné Vendulce. Osud dovede být krutý, když dokáže vzít život tak malému štěňátku. Najednou, bez varování. V jedné vteřině byla Vendulka veselé a hravé miminko, v té další je to jen bezvládné tělíčko ležící na ulici.

Pořád ji vidím, pořád mám před očima její lumpárny. Jak zlobí velkého Rošťu, snaží se mu sebrat sušené ucho, které dostal za odměnu. Vždycky před ním padne na zem, plazí se mu okolo tlamy, leze mu do ní a snaží se mu tu dobrůtku sebrat. Rosťa ucho pevně drží, vrčí, ale nikdy nekousne. Trpělivě čeká, až to tu malou nezbedu omrzí a půjde si žužlat svoje vlastní, které si schovala nejspíš do tůjí na druhém konci zahrady. Nebo její hrátky se štěňátky. Rozeběhne se přes celou místnost, vyskočí do výšky a najednou všemi čtyřmi tlapkami skočí do pelíšku mezi štěňátka. Nikdy na žádné nešlápne, vždy se jí podaří se trefit do mezer mezi nimi, ale efekt to splní. Pokaždé se alespoň jedno lekne a vřískne. S tím je Vendulka spokojená a běží se rozeběhnout na nový skok. Po každém doskoku dostane od paničky vynadáno, ale jen po ní hodí provinilý kukuč a už se chystá na další.

Nebo její honičky s Indym, Nikolkou a Myškou. Přiřítí se směs tlapek, ocásků a uší, prosviští pod křeslem, zajede pod kuchyňkou linku, vyjede u lednice, podletí stůl, narazí do židle, přeskupí se a zase se vyřítí ven. Tam pokračuje okolo borovic, pod živý plot a přes trávník na druhý konec zahrady. Obkrouží hnojiště a zmizí nám za skleníkem. Vše za patřičného hlasového doprovodu. Když ta psí hromádka udělá takových koleček kolem deseti, vřítí se naposledy do baráku, kde se následně rozpadne zpátky na jednotlivé jezevčíky. Všichni se "usalaší" na gauči, jen Vendulka zaujme svou "chladící polohu". Spočívá v tom, že se celé tělo rozplácne břichem na studenou zem (studená je nezbytná podmínka), přední tlapky se natáhnou daleko dopředu, položí se na ně hlava a zadní tlapky se vykloubí z kyčlí a natáhnou se dozadu za tělo podél ocasu. Nejsem si jistá, jestli si to dovedete představit. Tuto polohu u nás ovládá jen Dalamánek a úspěšně tuto schopnost předal své dceři Vendulce.

A to její vítání. Je jedno, zda vítá někoho z lidské smečky nebo ze psí. Pokaždé do toho dává celé srdce. Ty její návraty ze služební cesty, na které s páníčkem jezdí. Je tak šťastná, že nás zase všechny vidí, každému vleze až do krku, olizuje nám tlamy, skáče nám přes hřbety, padá nám pod břicha a vydává celou stupnici nejrůznějšího kňourání. Přivítá se s každým, nikdy na nikoho nezapomene. A pak si hned stoupne ke dveřím, jako že se jede na další cestu. Nebo když ráno přijde do práce, to byste koukali na to rodeo. Vřítí se do kanceláře jak velká voda, lítá od jednoho k druhému, skáče, kňourá a dává svou radost najevo tak intenzivně, že se až mlátí ocáskem do hlavy. Všichni vrtíme ocáskem, když máme radost, ovšem Vendulka toto umění dovedla k dokonalosti. Nevrtí jen ocáskem, kroutí celým tělem. Její vrtění začíná u hrudníku a jako obrovské mořské vlny jí projíždí celým tělem, aby skončilo na špičce ocásku. Nikdo z nás to takto neumí. Museli byste to vidět. Jenže už neuvidíte.

Už nikdy nikdo neuvidí mojí malou Vendulku. Byla přiliš mladá a plná života na to, aby nás opustila. Nechtěla a přesto musela. Život jí nezachránilo ani to, že byla na vodítku. Příliš mnoho nešťastných náhod se setkalo ve stejnou dobu na stejném místě. Ale proč u toho musela být i moje Vendulka? Možná kdyby se s páníčkem zdrželi na hotelu o vteřinu déle. Nebo kdyby šli o tu jedinou vteřinu později. Kdyby to auto přijelo o tu jednu jedinou mizernou vteřinu dříve či později. A možná by pouze stačilo, aby se to auto neřítilo vesnicí jak na závodní dráze. Třeba by pak jeho řidič měl čas dívat se kolem sebe a všimnout si na kraji cesty pána s malým pejskem na vodítku. Ani nezpomalil, ani nezastavil, hnal se dál za svým cílem. Stačilo tak málo a Vendulka by s námi oslavila vánoce. A tak jediné, co nám po Vendulce zůstalo, je veliký pohár. Přivezla si ho v létě z Bratislavy ze své první výstavy. Každé ráno se něj dívám a pořád tomu nemůžu uvěřit.

Moc se nám po Vendulce stýská, zvykli jsme si na její bezprostřednost a divokost. Je to tu bez ní takové jiné, divné a smutné. Ale všichni věříme, že nás neopustila navždycky, že se s ní určitě jednou setkáme, protože pověst o duhovém mostě přece nelže:

Pověst o Duhovém mostě

Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.

Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.

Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý. Ten, kdo byl nemocen či poraněn, je zdráv a při síle, plný života. Jsou zpět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček, přítel největší. Všichni si spolu hrají, až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní, podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří,celé tělo se nadšením rozechvěje.

Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce.
Už je nic nerozdělí.

A tehdy překročí Duhový most společně…

Jednou se, naše milá Vendulko, zase všichni setkáme. U Duhového mostu. A pak budeme společně čekat, až přijde ten, který nám tu obrovskou bolest způsobil. Jestli má čisté svědomí, necháme ho překročit Duhový most. Ale jestli nemá, my tam budeme ...

Vendulka (Qendolinka Valentinka)

vendulka9

 

Adresa

Svárov u Unhoště, asi 10 km od Prahy směrem na západ,
hned vedle potoka (pozor, v létě často vysychá)

Facebook

Samozřejmě nás najdete i na facebooku.

Facebook Valentinka kennel facebook

Volejte na mobil:

+420 603815473

Jste zde: Home Počteníčko Twinky vypráví 09 ...